Dokázali byste žít ve lži? Je to město duchů. To místo, které mě pronásleduje. To místo, které mě stvořilo. Vím, že na Triple Falls nikdy nezapomenu a že si s sebou navždy ponesu všechno, co jsem tu zažila. Pořád je všechny cítím, své letní kluky. Podvolila jsem se jim, přestože jsem vycítila nebezpečí. Nedbala jsem jediného varování. Nechala jsem se ovládnout svými city a láskou a nechala se jimi taky zničit. Hrála jsem svou roli, přestože jsem měla oči otevřené dokořán, a pokoušela osud, dokud mi to nedal sežrat. Nikdy nebylo úniku. Za to, co se stalo, můžeme všichni. Každý si odpykáváme vlastní trest. Byli jsme neopatrní a lehkomyslní. Mysleli jsme si, že nás naše mladí chrání a oprošťuje od hříchů, a všichni jsme za to zaplatili. Už nebudu dál předstírat, že jsem největší kus sebe nezanechala v těchto kopcích a údolích, mezi mořem stromů, které skrývá moje tajemství. Proto jsem se vrátila zpátky. Abych se smířila se svým osudem. A jestli během svého pobytu tady nebudu schopná truchlit natolik, abych se vyléčila, zůstanu nemocná. Takové bude moje prokletí. Chci se teď smířit s tím, kdo jsem, bez ohledu na to, jak to dopadne. Protože já už ve lži žít nemůžu.