Pohádky Olténie a Egbérie jsou posbírané ze všech koutů světa spojuje je radost z volné fantazie a především svérázný humor. Ve svých nejlepších momentech se vyprávění Sylvy Fisherové dají směle srovnat třeba s Fimfárem Jana Wericha. Správná pohádka má mít tři vlastnosti: poezii, moudrost a vtip. A má se líbit jak dětem, tak dospělým. Pohádky Sylvy Fischerové takové jsou: odehrávají se v různých zemích světa, ze kterých taky původně pocházejí, ale jsou mezi nimi i pohádky čerstvě vymyšlené. Vystupují v nich králové a knížata, stejně jako japonský broskevníček Momotaró a Rom Dežo z Dolní Terchové - a vedle nich strašliví Tlamachové, kteří jedí jehličí a salát z červů, anebo Chlebovka a Rohlikovka, se kterými rozmlouvá Konvice Kočka. Odehrávají se tu leckdy věci děsivé - je to vůbec pro děti? není to pro děti? -, ale pro dobré to dobře dopadne.