Žije totiž s přesvědčením, že po světě zkrátka chodí lidé, jejichž jediným úkolem zde na zemi je škodit. Jiří Stránský se ale nedá otrávit nikým a ničím – na to si toho prožil už dost. Lágr v padesátých letech, další vězení v letech sedmdesátých, po revoluci neustálý tlak, aby konečně vstoupil do politiky… Nikdy to neudělal. Jiří Stránský každé čtyři měsíce, jak sám říká, umírá. Když se probere z nejhoršího, zapíše si: „Ještě jsem tady.“ S Jiřím se dá mluvit do nekonečna. Za svůj život toho prožil víc než drtivá většina z nás. A je dobré se jeho životním nadhledem trochu nakazit.