Kniha reflektuje dílo arménského režiséra Artavadza Ašotoviče Pelešjana (*1938), tvůrce teorie tzv. distanční montáže, která představuje zásadní zlom v chápání zákonitostí střihové skladby filmu. Opěrným textem celé knihy je Pelešjanova stať z poloviny sedmdesátých let Distanční montáž neboli teorie distance, zde v nově revidovaném překladu Jana Bernarda. Z tohoto Pelešjanova opusu následně raší osm výhonků v podobě původních textů, napsaných povětšinou nikoli filmovými teoretiky, nýbrž aktivními filmaři (pedagogy a studenty FAMU), na základě jejich zkušenosti s filmy, teoretickými texty i z osobního setkání s Pelešjanem, který na podzim roku 2015 navštívil Prahu.