Kniha českého iberoamerikanisty o historii státu, který má za sebou velmi dramatickou a pestrou minulost. Většina naší dnešní populace má o latinskoamerickém státu velmi nejasnou představu. Nanejvýš, že zde dlouho vládl diktátor Adolfo Stroessner a že odtud, zejména v poslední době, pocházejí výborní fotbalisté. Tato exotická zem má za sebou velmi dramatickou a pestrou minulost. V koloniálním období (Paraguay se osvobodila ze španělské nadvlády roku 1811) to byla síť misií jezuitů, kteří ve snaze civilizovat indiánské obyvatelstvo získali v zemi velkou moc, takže se hovořilo o „jezuitském státu“. Toto působení jezuitů bylo úspěšná, což se projevilo i v tom, že v 19. století patřila Paraguay k nejvyspělejším jihoamerickým státům. Přezdívalo se mu dokonce „jihoamerické Prusko“, ale jeho mocenské ambice ukončila krvavá šestiletá válka (1864-1870) s téměř všemi sousedy, Uruguayí, Argentinou a Brazílií. Země tehdy ztratilo většinu obyvatelstva, zejména mužského, třetinu území a vzpamatovávala se až do konce století. Podruhé se na Paraguay upnula pozornost světa ve třicátých letech 20. století a opět kvůli krvavé válce se sousední Bolívií o pustou východní část země Chaco. Tentokrát Paraguayci zvítězili, což nepochybně pozvedlo sebevědomí národa skládajícího se dnes většinou z mesticů, tj. míšenců vzešlých ze spojení bělochů s indiánskými ženami, které prý byly pověstné krásou a milostným temperamentem. Čistokrevných indiánů je dnes už jen necelých 100 000.