Márince Páternosterové se stane to, co je dnes bohužel docela běžné, přijde nečekaně o práci. Přestože důvod, pro který musela okamžitě opustit polikliniku i místo zubní laborantky, je více než podivný, snaží se vyrovnat se situací po svém. Čas, kter ý musí najednou trávit sama doma, naplní sledováním černobílých filmů, pokouší se zmapovat historii své rodiny, občas se nechá manželem přemluvit k návštěvě starých známých nebo ke zhlédnutí divadelního představení, v němž hrají přátelé. Když se jí p odaří najít místo redaktorky v bulvárním časopisu s poněkud ironickým názvem Dolcevita, chvíli se zdá, že všechno je, jak má být. Ale co se zdá, je sen. A v případě Márinky opravdu hodně zlý sen. Čínská zeď mezi tím, co je na první pohled normální, a tím, co začíná vypadat jako první známky duševní nemoci, roste pomalu, ale neúprosně. Zeď postupně hrdinku odděluje od skutečnosti a drží ji v pokřiveném světě, kde všechno probíhá podle zcela jiné logiky. Všední situace viděné narušenou psychikou n abývají nevšedních rozměrů a zlověstných významů. Za svoji první prózu získala Stanka Hrasteljová v roce 2012 slovinskou nakladatelskou cenu Modra ptica. Téma k ní přišlo samo, její otec totiž trpěl schizofrenií, a nemoc tak zná zblízka. Je to rentg enový snímek toho, jak jsem jeho nemoc prožívala já sama.Autorka, která byla do vydání prózy ve Slovinsku známá a uznávaná jako básnířka, míní, že i v románu je její básnický přístup znát: Psala jsem román stejně, jako píšu básně. S textem jsem pracovala a kriticky jsem obracela každé slovo tak, aby věty zněly melodicky. Dlouhá souvětí a myšlenkové skoky.