Kniha pojednává o historii československého PEN-klubu, sdružení, jehož původním a hlavním účelem bylo přijímání autorů ze zahraničí. S rostoucím nebezpečím fašismu se však z původní nepolitické organizace stala jedna z prvních tribun, kde byl fašistický a nacistický režim důrazně odsouzen. Pražská pobočka, v níž se sešla řada předních osobností naší meziválečné literatury, pak hrála v rámci celého PEN-klubu na tomto poli významnou roli.