Autorka se narodila v Londýně, ale po sňatku s důstojníkem československé armády Pavlem Kavanem s ním žila od roku 1950 v Československu. Zůstala ve své nové vlasti i po manželově uvěznění a jeho předčasné smrti, prošla nejrůznějšími zaměstnáními, překládala české knihy do angličtiny a po roce 1968 spolupracovala s opozicí. V roce 1971 opustila ilegálně Československo, ale i nadále pracovala pro opoziční hnutí, překládala dokumenty Charty 77, prohlášení VONSu apod. Paměti Rosemary Kavanové odrážejí nejen její soukromý život a osobní zkušenost, ale jsou zároveň obrazem života v Československu od roku 1945 do roku 1970.