Autor se na rozdíl od běžných biografických publikací o Hitlerovi pouští do hlubší psychologické analýzy „Vůdcovy“ osobnosti a zaměřuje se zejména na způsob Hitlerova vedení a řízení. Tímto novým přístupem vnáší autor do historického bádání nový impuls a nový úhel pohledu a na základě četných dokumentů a svědectví popisuje Hitlerovy vlohy k vůdcovství, jeho způsob rozhodování, velení a řízení, které konfrontuje s konkrétními dějinnými událostmi. Poukazuje na Hitlerovu trvalou nerozhodnost, jeho obavy ze smělých činů a strach z jasných rozkazů, které pak staví do kontrastu s jeho obrovskou přesvědčovací silou a uměním sugestivně přemluvit druhé lidi. Nastiňuje Hitlerovu až perverzní posedlost vlastním posláním a výjimečností vlastní osoby a pozastavuje se též nad mýtem „Vůdce“, a to nikoliv jako nad pojmem stvořeným „lidem“, ale jako nad šablonou, již se snažil po dvě desetiletí sám Hitler naplnit. Autor se jako první pouští do studie Hitlerovy až legendární sugestivní síly, která z něj vyzařovala, jíž podlehlo tolik lidí a která přivedla Třetí říši ke kolapsu.