Autobiografický román Big Sur z roku 1962 patří k tomu nejlepšímu, co Jack Kerouac napsal. Existenciální a tvůrčí krize, kterou prochází jeho románové alter ego Jack Duluoz, se promítá do rytmu prózy, jejíž účinky jsou místy až hypnotické. Jack, vyčerpaný věčným flámováním a dotěrnou pozorností fanoušků i novinářů, prchá přes celé Státy až k pobřeží Tichého oceánu, do chaty skryté na dně Ratonského kaňonu u Big Sur. Sám uprostřed divoké přírody chce najít ztracenou rovnováhu a soustředění na práci. Bukolické rozjímání však brzy vystřídá transcendentní děs... Big Sur je kniha o krajnosti, o zběsilé touze po životě, o děsuplné kráse světa, ale i o bolestném střetu s prázdnotou a příliš blízké hranici, za níž číhá zoufalství a šílenství. V tomto ohledu Kerouac bravurně a osobitě navazuje na ta největší témata básnického romantismu. A v závěrečné poemě „Moře“ lze zaslechnout ozvuky tradice, k níž se hlásí Eliotova „Pustá země“.